Obecné zásady sportovní přípravy dětí – vztah dospělých k dětem

Sport se stává jedním z významných fenoménů současné společnosti. Popularita, jíž dosahují špičkový sportovci, pozornost, jaká je věnována významným sportovním soutěžím v masových médiích a snaha o prosazení sportovců vlastní země na mezinárodním poli. Pro dosažení maximálních výkonů již dávno nestačí pouhé krátkodobé zaměření tréninku, ze sportovní přípravy se stává dlouhodobý proces, který začíná již v relativně nízkém věku.

Podstata tréninku dětí

Mezi důležité rysy sportovní přípravy dětí patří, že DĚTI nejsou „malí dospělí“, do dospělosti se pořád vyvíjejí, a proto by si měl trenér klást důležité otázky typu: jak a proč trénovat, co je přiměřené danému věku, jaké činnosti praktikovat, kdy s tréninkem začít a jak se chovat při prvních krocích dětí. Dalším rysem je PŘÍPRAVNÝ CHARAKTER, ve kterém se budují „základní kameny“ pro pozdější vrcholový výkon.

Být trenérem dětí je složitá činnost, která vyžaduje množství znalostí z různých oborů. V praxi se často stává, že s trénováním dětí začínají sportovci po ukončení aktivní kariéry. Zcela určitě mají předpoklady být dobrým trenérem, ale jenom to dnes nestačí. Takovým trenérům často chybí hlubší znalosti o jejich nedospělých svěřencích a o přístupu tréninku v dětském věku.

Cíle sportovní přípravy dětí

Z tohoto pohledu je vhodné stanovit tři základní priority trenéra dětí:

• NEPOŠKODIT DĚTI – poškození mohou mít podobu fyzickou i psychickou. Fyzická se projevují jednoznačněji – skolióza páteře, předčasná osifikace kostí, únavové zlomeniny a další – to vše jsou následky, které může mít neuvážený a nadměrný trénink v dětském věku. Nevhodně vedený trénink v dětství může být často i fatální pro zdravotní stav v dospělosti. Psychické poruchy jsou méně nápadné, ale o to více zákeřné, dlouhodobé stavy frustrace, úzkosti a podceňování mohou vést až k depresivnímu onemocnění.
•  
• VYTVOŘIT U DĚTÍ VZTAH KE SPORTU JAKO K CELOŽIVOTNÍ AKTIVITĚ
•  
• VYTVOŘIT ZÁKLADY PRO POZDĚJÍ TRÉNINK – v tréninku dětí bychom se měli zaměřit především na zvládnutí základních požadavků dané sportovní disciplíny – naučit se „řemeslo“, a to v tom nejlepším slova smyslu. Každé opomenutí se v pozdějším věku vždy projeví a pak jej bude muset sportovec buď pracně kompenzovat, nebo to může dokonce znamenat konec aktivní kariéry.

Vztah dospělých k dětem

Měl by být vytvořen na základě vzájemné důvěry, radostné atmosféry a možností volného vyjádření vlastních názorů dětí. Snahou dospělých by měla být především pozitivní motivace, která naplňuje potřebu dětí mít atmosféru pohody, kde se samotné děti nebojí projevit. Proto jsou důležité pochvaly a povzbuzení, protože každý člověk raději slyší, že je úspěšný, šikovný a chytrý, než že je neschopný, neobratný a pomalý. U dětí je tento požadavek považován za velice zásadní (blíže se budeme tomuto tématu věnovat v kapitole níže, viz pozitivní a negativní hodnocení). 

Trenérský přístup

V tréninku a soutěžení musí dominovat herní princip, tzn. víceméně radostný charakter veškerého počínání a příjemné zážitky. Vybavuji si výkřik mého trenéra: „Jestli nechceš běhat, tak to zabal, já tě tady nepotřebuju!“, kterým motivoval mého tehdy desetiletého kamaráda, aniž by ho zajímal důvod proč tomu tak je. Právě proto by každý trenér měl podporovat pozitivní ovzduší, náladu a nejdříve zjistit jak se vlastně věci mají. Atmosféra by v každém případě tedy měla být v přátelském duchu, ale vždy pracovní. Porážky by neměly být důvodem stresujícího postoje (nadávek či trestání) trenéra a rodičů. Využijeme toho, že děti se dovedou nadchnout a zaujmout. Schopnost soustředit se je dosud nevyvinutá, každá činnost musí být v každém případě pestrá a často obměňovaná.

Děti v tomto věku snadno přejímají názory druhých, dospělí jsou pro každé dítě autoritou. V tom spočívá také odpovědnost dospělých: trenér může pro pozdější sportování, ale i pro život svých svěřenců hodně udělat, ale také pokazit. Optimizmus a zájem znamená, že děti jsou snadno ovladatelné. Jejich elán můžeme vhodně usměrnit a postupně je přivádět od spontánního pohybu k systematické sportovní přípravě včetně osvojování morálních norem. Trenér by měl také při své práci zohledňovat věkové zvláštnosti svých svěřenců, úroveň herní způsobilosti jak po stránce technické tak taktické, ale i vnitřní a vnější podmínky ovlivňující hráče i jeho samého. Neměli bychom zapomínat ani na hygienu a životosprávu dětí. 

Pozitivní a negativní hodnocení (pochvala × pokárání):

Samozřejmě, stejně jako není možné děti jen kritizovat, tak není možné je pouze chválit. Z tohoto důvodu je vhodné respektovat přibližný poměr odměn (pozitivních hodnocení) a kritik (negativních hodnocení), a to v poměru 3 – 4 : 1. Pokud musí být dítě kritizováno, je vhodné nejdříve kritiku projevit tak, že dítěti nejdříve řekneme, co bylo na daném úkonu pozitivní, a poté teprve řekneme něco negativního. Pokud je kritika nutná, měla by být citlivá a formulována spíše jak by to dítě mělo dělat lépe.  Každý trenér by se měl snažit, aby veškerá hodnocení (pozitivní i negativní) byla vždy konkrétní (např. „nohu si vytočil málo, a proto ti míč neletěl rovně“). V každém případě, bychom neměli šetřit pochvalami za zdařilá provedení činností. V anglické literatuře se uvádí tzv. pravidlo 3 K, což je kiss – kick – kiss (do češtiny si to můžeme přeložit jako tzv. pravidlo 3 P: pochval – pokárej – pochval). Na závěr kapitoly lze říci, že základním stavebním kamenem komunikace s dětmi je dobré slovo a pochvala, protože tyto dvě věci jsou zlatým klíčem, kterým si otevíráme srdce svěřenců.

Způsob komunikace s dětmi

Komunikace s dětmi během tréninkové jednotky je velice složitá a náročná po celou dobu tréninku. Jakýkoliv komentář ke všem činnostem, který chceme dětem vysvětlit musí být stručný, srozumitelný a hlavně jednoduchý. U většiny cvičení je lepší provést praktickou ukázku činností, než vše dlouze vysvětlovat a popisovat. Naše přímá účast ve hře či cvičení přidá na zajímavosti, působivosti, živosti a děti samotná činnost více baví.  

Hry mají neustálý slovní doprovod, který by měl být povzbuzující a jak už bylo řečeno pozitivní. Někdy se u dětí projevuje nepřátelský vztah k dětem, které jsou pomalejší, méně hbití a kvůli nimž celé družstvo prohrává. Naším prvořadým úkolem je u dětí rozvíjet kladné morální vlastnosti, jako je přátelství, kolektivnost, smysl pro vzájemnou pomoc apod.

Popisujeme – li jakoukoliv činnost, je důležité, aby nás všechny děti dobře viděly (např. „když svítí sluníčko, tak je postavíme zády, aby jim nesvítilo do očí“ apod.). Samozřejmě by měly být vždy čelem k trenérovi, učitelovi apod. Samotný výklad musí být krátký, výstižný a logicky správný. Dlouhý děti zbytečně unavuje a ony pak ztrácejí zájem a pozornost. Velice důležitá je intonace a zabarvení hlasu.

Hlavní zásady trenéra

• Najdi si volný čas.                                                    
• Buď vzorem  a autoritou.
• Buď tolerantní a pozitivní.
• Nepodceňuj organizační zajištění.
• Zaujmi.
• Povzbuď a pochval.
• Dodávej dětem sebedůvěru.  
• Spolupracuj s rodiči.
• MĚJ ZE SEBE DOBRÝ POCIT.

Poznámka k sexuálnímu obtěžování

Sexuálním obtěžováním míníme jakýkoliv nevítaný čí nevhodný pokus o sblížení mezi pohlavími (stejnými i opačnými), žádost o sexuální službu a nevhodný verbální nebo fyzický kontakt, který má sexuální podtext.

Příklady chování, které může být považováno za sexuální obtěžování:

• Nevhodné poznámky, vtipy, komentáře, urážlivé poznámky o těle obtěžované osoby, vzhledu, sexu nebo sexuální orientaci.
• Komentování sexuálního života obtěžované osoby.
• Používání vulgární mluvy.
• Nevhodný fyzický kontakt včetně sexuálních doteků, líbání, poplácávání apod.
•  

           Sexuální obtěžování trenérem je nezákonné a neetické a nepoškodí pouze trenéra nebo asistenta, ale často může poškodit i celý tým. Trenér může být odsouzen, což také znehodnocuje povolání trenéra jako takové. Proto je potřeba si dávat ohromný pozor jak se ke svěřencům chovat a co vše si k nim můžeme do jisté míry dovolit.

Závěrem

Brůna a kol. (2007) uvádí, že základním stavebním kamenem veškeré činnosti s dětmi je „pozitivní myšlení“. Můžete mít špičkové vybavení, vynikající prostorové podmínky, ale bez nastolení přátelské, kamarádské a pohodové atmosféry bude efekt vždy minimální a děti nebudou spolupracovat.

Práce s dětmi, znamená „rozdat“ se v každé chvilce tréninku.

obecněji

Dle Martense (2006) je trénování v podstatě celé o vztazích a komunikaci. Úspěšní trenéři jsou mistry komunikace a neúspěšní trenéři jsou neúspěšní ne proto, že by měli menší znalosti, ale proto, že neumějí komunikovat se sportovci.

Efektivní komunikace je pro úspěšné trénování důležitá jako úspěšný sňatek, rodičovství či osobní kariéra.